Ve čtrnácti, v roce 1981, začal Kurt točit vlastní krátká filmy. Jedno z prvních děl, byla důmyslná krádež války světů zachycující přistání mimozemšťanů - ty Kurt uhnětl z hlíny - u Cobainů na dvorku. Pak ten film pustil Jamesovi a úspěšně se kloučkovi snažil namluvit, že jejich dům obsadili mimozemšťani. Další film, který vznikl v roce 1982, odhaluje mnohem temnější stránku Kurtovy duše. Nazval ho Kurt páchá krvavou sebevraždu a před kamerou, kterou držel James, předváděl, že si řeže zápestí o hranu napůl rozříznuté plechovky od zázvorové limonády. Ve filmu nechybí zvláštní efekty ani faešná krev, Kurt dramaticky přehrává závěrečnou scénu vlastního konce a podává výkon, který musel vidět někde v němém filmu.

Tak děsivý film v rodičích ještě posiloval určité podezření, s jakým nahlíželi do tmavých zákoutí Kurtovy duše. ,,To přece nebylo normální," argumentuje Jenny, ,,od samého začátku neuvažoval normálně, byl nevyrovnaný." S klidem dokázal probírat věci, které většině chlapců v jeho věku naháněly hrůzu: vraždu, znásilnění, sebevraždu. Nebyl jediný kluk na světě, který přišel s tím, že se zabije, ale ledabylost, s jakou o tom Kurt žertoval, kamarády značně zarážela. Jednou šli s Johnem Fieldsem domů ze školy a Fields Kurtovi povídá, že by se měl stát malířem, a Kurt nenuceně prohlásil, že má jiné plány: ,,Bude ze mě hudební superhvězda, zabiju se a shořím v plamenech slávy." řekl. ,,No, Kurte, tohle je ta nejblbější věc, jakou jsem kdy slyšel, takhle nemluv." zlobil se Fields. Ale Kurt trval na svém: ,,Ne, já chci být bohatý a slavný a zabiju se jako Jimi Hendrix." Ani jeden z kluků tenkrát nevěděl, že Hendrix sebevraždu nespáchal. Fields není jediný Kurtův kamarád, který tuhle historku vypráví, takových pět dalších známých si vybavuje podobné verze toho rozhovoru, vždycky s týmž temným koncem ...
