Žena tisknoucí k hrudi děťátko pravila:
Mluv k nám o našich dětech.
A on řekl:
Vaše děti nejsou vašimi dětmi.
Jsou syny a dcerami touhy po životě.
Přicházejí skrze vás, nejsou však vaši.
A třebaže jsou u vás, nepatří vám.
Smíte jim dávat svou lásku, ne však své myšlení.
Neboť mají své vlastní myšlenky.
Můžete ubytovat jejich těla, nikoli však jejich duše.
Neboť jejich duše dlí v domě zítřků, který nemůžete navštívit ani ve svých snech.
Můžete se pokusit stát se jim rovní, nesnažte se však učinit je rovné sobě.
Neboť život jde dál, nevrací se, aniž se pozastaví u včerejšků.
Jste luky, kterými byly vaše děti vystřeleny do života jako živoucí šípy.
Lukostřelec vidí cíl na cestě k nekonečnu a vší silou vás napíná jako luk,
aby šípy letěly rychle a daleko.
Kéž je vám toto napnutí rukou Lukostřelce radostí:
Neboť tak jako On miluje šíp v letu, miluje i luk v jeho stálosti.
Prorok - The Prophet - od libanonského básníka Kahlila Gibrana. Tu báseň si přečtu ještě mnohokrát a budu si klást otázku, kterou nám toho večera položila Shirley: "Ale ten cíl na cestě k nekonečnu přece nemůže být sebezničení drogami?" Na to jsme neznali odpověď. Mlčky jsme hleděli před sebe. A Irena, jejíž syn zemřel na předávkování heroinu, opakovala prostě:
"Přicházejí skrze vás, nejsou vaši.
A třebaže jsou u vás, nepatří vám."
Z knihy "Matka Davida S., narozeného 3. července 1959"